Cesta za severní polární kruh

trasa Hurtigruten

Cestu za 66° 33' nebo-li severní polární kruh nám umožnila společnosti Hurtigruten, která se pyšní 11 luxusními a dvěmi staršími loděmi. Tyto lodě dopravují cestující téměř přes celou délku Norska. Začínají v Bergenu, zastavují na dalších 34 místech, končí až ve městě při hranicích s Ruskem a pak plují zpět. Celá cesta trvá téměř 12 dní. Naším cílem bylo navštívit město Ålesund, Trondheim, "překročit" polární kruh, vidět město Bodo, případně se dostat až na Lofoty a zakončit putování ve městě Tromsø. Na delší trasu jsme už neměli dostatek času. Vše se však teprve ukáže na plavbě.

Náš první pokus o odjezd v pátek 14. prosince kolem půlnoci po dvou hodinách chůze kolem přístavu ztroskotal na nenalezení kotvení lodi. Čekání na autobus, který by nás odvezl zpět na koleje jsme vyplnili pozorováním bergenského obyvatelstva téměř všech věkových vrstev, které se bavilo, opíjelo a potácelo nočním chladem uboze vánočně osvětlenými ulicemi. Jaké pak bylo překvapení, když nám řidič autobusu oznámil, že jízdenka nestojí 20,- ale 50,- NOK na osobu, protože se jedná o noční linku.

Vydali jsme se na cestu další den. Mále bychom to už však vzdali a navařený guláš, rizoto a upečenou buchtu bychom snědli na pokoji a zůstali do vánoc v klidu, suchu a teple na koleji. Tentokrát jsme už šli najisto. V přístavu, který jsme ještě vůbec nenavštívili na nás čekala menší a starší loď s názvem Severní hvězda (MS Nordstjernen). Velmi sympatická paní v recepci s námi měla trpělivost. Zakoupili jsme si u ní rovnou zpáteční jízdenku až do města Bodo s tím, že na cestu tam budeme mít i kajutu. Se studentskou slevou, kdy po nás nežádala ani žádný doklad, to vyšlo na pouhých 1758,- NOK/osobu, přičemž jsme i bez kabinky počítali dle ceníku o mnoho více.

MS Nordstjernen byla typickou starou lodí, kde i prahy byly vyvýšené. Téměř všechno bylo ve dřevu, zdi, byly lemovány zábradlím, stěny ozdobené obrazy s krásami této země a všude-přítomné papírové sáčky signalizovaly možnost mořské nemoci. Všehovšudy měla loď čtyři patra. Nahoře byla jídelna, místnost pro kuřáky a tzv. Červený salón určený pro relaxaci. Naše kajuta byla v předposledním podlaží, kde hraničila hladina vody. Na této lodi jsme prožili první mořskou nemoc, kdy se nám vnitřnosti hýbaly nejen nahoru a dolů, ale také ze strany na stranu a mozek nám málem vyskočil z hlavy :-). Já osobně jsem měla na pokoji stále v pohotovosti připravený blinkací pytlík a v okamžiku, kdy bylo neúnosné zůstávat ve společných prostorech jsem se odebrala do kajuty a zaujala polohu ležmo, v lepším případě i usnula a zaspala tak nesnesitelné pohupování. Velmi nás překvapila pracovnice lodi, když nám oznámila, že noční nárazy lodi na vlny nebyly zdaleka tak veliké, které teprve očekávají.

První město, kde byla delší pauza byl Ålesund mající bohatou historii. Počátkem roku 1904 bylo město katastroficky zničeno požárem a nově vystaveno v novodobém architektonickém stylu. Nádherný výhled na město a hlavně okolí obklopující mořem a zasněženými skálami nám umožnila hora Aksla, na kterou jsme se dostali po 418 schodem přímo z centra města. Navštívili jsme kostel (Ålesund Church) mající nádherná okna a jehož oltář je zdoben úžasnými freskami.

Další delší zastávka byla ve městě Trondheim. Zde nás přivítal deštivý den. Toto město je jedno z nejstarších měst ve Skandinávii a pyšní se už tisíc let bohatostí návštěvníků z celého světa. Je to třetí největší město Norska a ve Středověku byli králové Norska korunováni a roku 1991 také nynější král Herald V. Požehnán v Nidaros Cathedral, kde jsou uloženy také korunovační klenoty. Říká se, že je Trondheim velké malé město nebo malé velké město, kde se střetává stará doba s novou.

Následujících 24 hodin jsme strávili na lodi. Ta se převážně v nočních hodinách rozhodla, že svým pasažérům ukáže, co je řádná plavba po moři. Všichni, tedy asi tak 10 lidí co cestovali delší trasu, jsme měli tipnout v kolik asi hodin překročíme polární kruh. Druhý den dopoledne jsme se s Adamem už probudili za polárním kruhem a s úžasem jsme sledovali zasněžené skály a všudypřítomné ostrůvky. Když nás všechny pracovnice lodi svolala, slavnostně nám oznámila, že loď proplula přes polární kruh v 7:39 a výherce, který se svým odhadem trefil nejblíže byl odměněn tričkem s vyšitým logem společnosti. Všichni jsme však obdrželi certifikát. Údajně je zvykem polévat cestujícím, kteří překročí tuto hranici, hlavu vodou, ale v zimním období je tento rituál zaměněn za alkoholický přípitek.

Vzhledem k tomu, že by nám moc vhodně nenavazovalo zpáteční spojení z Bodo do Bergenu, rozhodli jsme se prodloužit plavbu ještě o jednu zastávku, čímž bychom se dostali do města Stamsund nebo-li na Lofoty. Dále jsme však pokračovat nehodlali. Paní na recepci byla naprosto vstřícná a velmi laskavá a tak nás jízdenka nestála v plné výši nové cesty, ale pouze jako prodloužení. To znamená, jako bychom si rovnou zakoupili lístek z Bergenu do Stamsundu. Doplatili jsme už jen každý asi 115,- NOK.

V městečku Bodo, neboli v druhé stanici za polárním kruhem, jsme měli dvě a půl hodiny pauzu. Přivítalo nás šero, zima a sněhová vánice (jak také jinak, že?). Prošli jsme centrem města, kde ulice byly příjemně vánočně osvětleny i ozdobeny a to až ke kostelu (Bodo Domkirke). Ten se nám však nepodařilo řádně zdokumentovat. Cestou zpět k lodi jsme udělali menší nákup, abychom doplnili zásoby jídla. Kolem druhé hodiny odpolední se už stmívalo. Ono vlastně slunce ani nevyšlo a tak to musí být hrozné zde v zimním období žít.

Když jsme po rozvlněném moři konečně dopluli do městečka Stamsund, byla už úplná tma. S baťohy jsme opustili loď, která do chvíle odplula a my zůstali v noci a v zimě na neznámé půdě. Všude byly vidět ohromně vysoké zasněžené skály a moře. Nebe bylo krásně jasné a my jsme si přáli zahlédnout polární záři. Šli jsme po hlavní silnici stále dále a dále. Míjelo nás několik aut lidí na saních, kluků na kolech a motocyklu. Soba jsme však nepotkali :-). Ze skal stékaly z zemi obrovské rampouchy a my jsme si představovali jak asi tato krajina vynikne v denním světle a také v létě, kdy slunce vlastně ani nezapadá.

Netrpělivě jsme v čekárně čekali na připlutí lodi společnosti Hurtigrute a doufali, že bude nějaká větší, protože nám na cestě sem pracovnice oné lodi prozradila, že velké lodě mají lepší stabilitu než ta jejich. Ve tmě jsme viděli přibližující žárovkami osvětlený kolos a tolik jsme se radovali, že zde nezůstaneme nadobro. Po vstoupení na loď s názvem MS Kong Harald (Král Harald) nám bylo jasné, že je luxusní a nebudeme si moci dovolit zakoupit kajutu. Zvědavost nám ale nedala a při doložení jízdenky jsme se dotázali. Paní nám nabídla kabinu v ceně necelých tisíc norských korun, což jsme samozřejmě odmítli. Dozvěděli jsme se, že můžeme nocovat buď ve čtvrtém nebo sedmém patře. Hned v tomto 3. patře,kde byla recepce jsme si odložili zavazadla do patřičné místnosti a začali se trochu rozhlížet. Už jen chodba s dveřmi do kajut nás opět utvrdila ve velikosti lodi. No přesvěťte se na fotkách sami.

Byla před námi třídenní plavba. Hned po pár hodinách po vyplutí se loď začala nepředstavitelně kolíbat, že se nedalo ani chodit. Výtahem jsme ani nejezdili a raději šlapali po schodech. Je strašlivé, když to s vámi hází ze boku na bok a přitom podlaha pod nohami ustupuje a zase se při ş#·˘Ą€w ŕá˙˙˙˙˙˙˙˙˙#ą±żopravdu nevěřím, že se velké lodě na vodě ani nehnou. Opět mi bylo nevolno a tak jsme často zaujímala polohu ležmo. Usídlili jsme se v sedmém patře, kde byl v přední části fantastický výhled díky velikým oknům. Pro zklamání z houpání lodi jsme byli ještě více rádi, že jsme měli štěstí na starou loď směrem na sever. Kdybychom totiž jeli takovýmto gigantem, tak ani nevlastníme onen zmíněný certifikát o překročení polárního kruhu. Zde jsme totiž o zajímavostech byli pouze informování díky rozhlasu, kde byli ohlášky v norštině, angličtině, němčině a navíc francouzštině.

globus

Na závěr ještě jednou uvedu, že jsem 18.12.2001 překročila severní polární kruh. Kovový glóbus na skále vyčnívající z vody je znamením hranice polárního kruhu v Norském moři.




Moje e-mailová adresa Zpět na úvodní stránku Zpět na Norsko



Autor stránky: Bohumila Šťavová
Připomínky a dotazy: milast@seznam.cz
Aktualizace
© 2001-2006